"Nad čím přemýšlíš?" ptá se Susanne.
"Nad ničím… tedy – jak to jen říct? I think… ach ta moje angličtina, už zase nevím, jak se vyjádřit," tápe Pavel.
"Zkus to," pobízí ho Susanne a jako by se zapomněla, vloží do té věty více ruského přízvuku než obvykle.
"Víš," usměje se na ní a opět jí věnuje dlouhý...
Osmdesát tři, stálo na lístku, který Petrovi vyjel z automatu v bance. Porovnal jej s číslem na ohlašovacím displeji, tiše si přitom povzdechl a smířeně si šel sednout na židli. Po ruce nic ke čtení a baterie v mobilu téměř vybitá, okolnosti, za kterých mu nezbývalo nic jiného, než čekat. Nebyl v tom však sám. Kolem dokola ho obklopovali další...
"Kamile, mohl bys vyndat ty jízdenky? Ráda bych se podívala, kde sedíme. Vlak tu už za chvíli bude," zeptala se ho jeho žena Magda.
Na to začal Kamil prohledávat kapsy a snažil se přitom přehlížet její netrpělivý pohled.
,,Tady jsou."
,,Děkuji, tak se na to koukneme. Vagón "A'' sedadlo třicet čtyři a další je… no to si snad děláš legraci?"...