Špatný den

Mýval Emil dnešního rána vstal dřív než obvykle. Ne však vlastním přičiněním, ale zkrátka proto, že ho probudilo pískání mláďat sousedky sýkorky. Emil tedy vstal celý rozmrzelý a řekl si, že si spraví náladu dobrou snídaní. Když však vyrazil, tak po pár krocích zakopl o velkou větev a spadl čumákem přímo do hlíny. Povzdychl si, utřel si hlínu z čumáku a šel dál a když dorazil na místo, kde měl schované zásoby, zjistil že jsou pryč. V hlíně okolo spatřil mnoho stop, a tak usoudil, že jeho zásoby našli nějaká jiná zvířátka a nacpali si bříška.
Šel tedy zpátky do doupěte s prázdným břichem a špatnou náladou, když vtom mu do cesty vběhla lasička Lenka.
"Ahoj Emile, to je ale krásný den, viď?" pozdravila ho.
"Ale dej mi pokoj," odbyl ji hrubě Emil a když lasička Lenka viděla jeho nelibý výraz, raději už nic neříkala, sklopila hlavu a odcupitala pryč.
Mýval Emil jen zavrtěl hlavou a šel dál a když už byl skoro u svého doupěte, zaslechl švitoření sojky.
"Píp, píp, Emile, potkala jsem lasičku Lenku, píp, píp," informovala ho sojka.
"To já taky," odpověděl.
"Píp. Píp, já vím a potom co tě potkala, tak plakala, abys věděl, píp, píp."
"Plakala, vážně?" podivil se Emil.
"Ano, nejspíš si jí řekl něco nehezkého, píp, píp."
"Víš, sojko, nemám teď zrovna nejlepší den, tak jsem možná trochu rozmrzelý," přiznal Emil.
"To chápu, to se občas stane, píp, píp. Ale neměl by sis to vylívat na svých kamarádech, píp, píp," radila mu sojka.
"To máš asi pravdu, ale co mám dělat, když mám prostě vztek?" zeptal se mýval Emil sojky.
"Třeba medvěd Tomáš má často vztek, píp, píp a má svůj vlastní recept jak ho vyjádřit, aniž by tím někomu ublížil, píp, píp."
"Jak, sojko, poraď mi prosím," žadonil Emil.
"No on vždycky vyleze nahoru na skálu a tam si pořádně od plic zařve, píp, píp."
"A nevystraší tím někoho?" ptal se Emil.
"Né, ostatní zvířátka už jsou na medvěda Tomáše zvyklá, píp, píp."
"Tak až budu mít příště špatnou náladu, tak to teda zkusím. Děkuji ti, sojko."
"Nemáš zač, píp, píp," zapípala sojka a odletěla.
Na druhý den potkal mýval Emil znovu lasičku Lenku a hned jak ji uviděl, tak si všiml, jak je smutná.
"Co se děje, Lenko, ty jsi pořád smutná kvůli mně?"
"Ale ne, jen mám dneska špatný den," svěřila se mývalovi a ten si hned vzpomněl na včerejší radu paní sojky.
"Mám nápad," zvolal Emil a dovedl lasičku Lenku nahoru na skálu. "Tohle mi poradila paní sojka, že tady chodívá medvěd Tomáš, když má špatný den a zařve si do údolí. Zkusíme to?" pobídl Lenku Emil.
"Když já se stydím," začervenala se Lenka.
"Tak společně," navrhl Emil.
"Tak jo," souhlasila.
"Tři, dva, jedna, áááááá!!!" zařvali společně od plic dolů do údolí a když přestali, tak slyšeli, jak se jejich křik pořád rozléhá jako ozvěna.
"Vida, už je mi mnohem lépe," zajásala lasička Lenka. "Jsem moc ráda, žes mě tu vzal, Emile, a že mám takového kamaráda."
"Já taky," odpověděl jí Emil a společně se objali.