Příští zastávka

"Kamile, mohl bys vyndat ty jízdenky? Ráda bych se podívala, kde sedíme. Vlak tu už za chvíli bude," zeptala se ho jeho žena Magda.
Na to začal Kamil prohledávat kapsy a snažil se přitom přehlížet její netrpělivý pohled.
,,Tady jsou."
,,Děkuji, tak se na to koukneme. Vagón "A'' sedadlo třicet čtyři a další je… no to si snad děláš legraci?"
"Copak?"
"A další jízdenka je na sedadlo čtyřicet tři! Sakra ty si tak neschopný chlap! Nejen, že nepoznáš rozdíl mezi hladkou a polohrubou moukou, ale ani neumíš koupit jízdenky na vlak!"
"No tak za trest půjdu na samotku. Alespoň budu mít čas o tom přemýšlet," odpověděl jí akcentem kantora.
"Na vtípky, to tě užije, ale chovat se jako zodpovědný, dospělý chlap, začneš kdy?!"
Kamil se nechtěl rozčilovat, a tak raději mlčel.
Spíš se ptal sám sebe, kde se poděla ta ženská, co si ji bral? Proč tedy taková nebyla už před svatbou? Byla, nepochybně, jen to nedala najevo. Ženský zřejmě myslí podobně, jako prodejci cigaret. Kdyby zdražili krabičku o dvacetikorunu ze dne na den, asi by dost lidí kouřit přestalo. Když ji ale zdraží o tři koruny ročně, každému to je úplně jedno. Pokud se to děje pozvolna, lidi si prostě zvyknou a tak to je i se ženskýma. Nezačnou nás sekýrovat hned na druhém rande, kdepak. Budou nás hladit, laskat, šeptat nám lichotky. Tiše se vkradou do našeho podvědomí a odtud nás začnou ovládat.

Jen škoda, že moje Magda neměla na čele napsáno "Manželství může zabíjet." To bych si to možná býval rozmyslel, pomyslel si.
"Dobrý den," pozdravil Kamil cizí ženu, která ve vlaku seděla na místě vedle něj.
"Dobrý den," usmála se cizí žena a odtrhla oči od knihy. Vypadala na sympatickou brunetu, co má ráda zvířata, což Kamil usoudil podle přepravky pro domácí mazlíčky pod jejíma nohama.
"Co to tam máte?"
"To je Ronnie. Teď už ale asi spí," usmála se cizí žena.
"A rasa?"
"Beránek."
"Aha, tak to neznám. Snad to není ten beránek v bedně, kterého si žádal nakreslit malý princ?"
Cizí žena se rozesmála a zavřela rozečtenou knihu.
"Může být. Jakpak si jej představujete vy?"
"No, je to Ronnie, to je asi mužské jméno, takže to bude pes. Chlupatý pes, proto beránek."
"Beránek je ale druh králíka," odpověděla cizí žena v záplavě smíchu. Odstup mezi ní a Kamilem se zužoval a ta žena mu už zdaleka nepřipadala tak cizí. Započala příjemná konverzace a žena sedící vedle Kamila, svou rozečtenou knihu už za celou cestu neotevřela.
"Co myslíte, potkáme se ještě někdy?" zeptal se Kamil, když vlak dojížděl do stanice. Usmála se. Očividně na to čekala. Soustředěně si skousla spodní ret a napsala své číslo na označenou jízdenku.
"Budu se těšit," dodala a klapot jejích vzdalujících se střevíců se ztotožnil s rytmem Kamilova rozbušeného srdce.
O dva dny později ležel Kamil v posteli s mobilem v ruce. Vzpomněl si na svou příjemnou společnost ve vlaku a na displeji měl prázdný textový editor pro psaní zpráv.
"Ahoj," stačil vyťukat do mobilu, když v tom se manželka Magda vrátila z toalety, kde byla poněkud delší dobu.
"Kamile, jsem těhotná," zvolala Magda, stojící ve dveřích s jakousi bílou tyčinkou v ruce. Kamil, držící stále mobil, ztuhl. Po chvíli se ale vzpamatoval, nahodil milý úsměv a řekl: "Ale miláčku, to je báječné!"