Kouzelný meč

Chasník Petr byl túze velký strašpytel. Zatímco ostatní chlapci v jeho věku už byli ve světě na zkušenou, aby se z nich stali opravdoví, zodpovědní a samostatní muži, tak Petr stále jen spával na peci a ne a ne se z domu jeho rodičů vydat za nějakým tím dobrodružstvím.
Na jedno ale Petr stále myslel, i když to zatím nikomu nepřiznal, a to na samotnou princeznu. Jednou ji totiž zahlédl, když byl s maminkou ve městě na trzích a od té doby ji neuměl dostat z hlavy.
No a pak k tomu všemu přišel na návštěvu jejich soused sedlák Pepa. "Už jste to slyšeli?" zeptal se.
"A co bychom měli slyšet?" nechápali Petrovi rodiče.
"No přece o naší princezně. Unesl ji totiž drak," pověděl jim sedlák Pepa a vtom Petr napřímil hlavu, nastražil uši a srdce se mu rozbušilo jako zvon.
"Pan král rozhlásil, že tomu, kdo ji zachrání, ji dá za ženu," pokračoval sedlák Pepa a od té doby na ty slova Petr stále myslel. Z pomyšlení, že je princezna v nebezpečí nemohl usnout, a tak se jednoho dne nakonec rozhodl, že přemůže svůj strach a půjde princeznu hledat.
Vzal si tedy z pekáče pár buchet a vydal se na cestu. Netušil ale jak by draka mohl porazit a bál se, že až ho uvidí, tak vezme nohy na ramena. Jak putoval krajinou, potkal na cestě lesem tuláka.
"Ach, chlapče, neměl bys pro hladového muže něco k snědku?" zeptal se ho tulák.
Petrovi bylo tuláka líto, a tak se s ním rozdělil o své buchty.
"A kdepak putuješ mladý muži?" zeptal se ho tulák, když ukusoval darovanou buchtu.
"Ale chtěl bych zachránit naši princeznu, ale musel bych se setkat utkat s drakem a nevím jak bych ho porazil. Vždyť já nikdy jaktěživ nebojoval," svěřil se mu Petr.
"No, žes mě nakrmil, pomůžu ti," řekl mu tulák a vytáhl z opasku dřevěný meč.
"Tenhle meč vypadá docela obyčejně, ale zdání klame. Je to totiž kouzelný meč."
"Opravdu? A čím je kouzelný?" vyzvídal Petr.
"Tím, že kdo s ním bojuje, nikdy neprohraje," pověděl mu tulák a daroval mu svůj meč.
Petr tedy putoval dál, až dorazil k dračímu doupěti.
Když spatřil mohutného draka, zalekl se, ale pak si vzpomněl, že má sebou kouzelný meč a s jeho pomocí draka odehnal a vysvobodil tak princeznu.
Když se pak společně vrátili do města na zámek, zeptal se ho král: "Mladý muži, jak se to podařilo odehnat toho proklatého draka?"
"Tímto kouzelným mečem," odpověděl Petr a tasil přitom svůj meč.
"Ukaž, ale vždyť to je docela obyčejný dřevěný meč, jakýpak kouzelný," usmál se král, ale svého slibu dostál a princeznu mu dal za ženu.
Petrovi to ale nedalo a tak se rozhodl vypátrat tuláka a až ho našel, zeptal se: Tuláku, je ten meč, který jsi mi daroval opravdu kouzelný? Všichni se mi totiž smějí, že je docela obyčejný."
Tulák se podrbal na hlavě a pravil: "Tví přátelé mají pravdu. Ten meč skutečně není kouzelný. Je to vlastně docela obyčejný dřevěný meč."
Petr se cítil podvedený, ale pak se zamyslel a zeptal se: "Ale jak se mi teda podařilo draka odehnat?"
"To tvá vlastní odvaha a víra draka odehnala. Jen si vzpomeň, jak ses cítil, když jsem ti řekl, že ten meč je kouzelný. Pochybnosti jsi rázem odhodil stranou a vykročil jsi vpřed drakovi naproti."
"Takže to já? Jen a jen já jsem draka odehnal? Bez čar a kouzel?"
"Ano, přesně tak. Ty a tvá vnitřní síla, se kterou ses spojil," pravil tulák a Petr si uvědomil jak kouzelně silná je lidská odvaha.