Poutník

Chtěl bych procitnout v ptáka, vzlétnout do oblak a oprostit se od všech iluzí.
Chtěl bych, aby ten pták byla má mysl a aby letěla za hlasem mého srdce. Chtěl bych vám darovat křídla, abychom mohli letět společně.

Zahrada

Na začátku příběhu skryli Adam s Evou svou přirozenost pod iluzi fíkového listu.
Jako by teď všechny fakeové listy uvadaly a odvával je vítr.
Jako by nastávala doba, kdy se chtě nechtě musíme všichni smířit s tím, že jsme nazí.
Tak snad nás to dovede zpět do zahrady.

Úsměvy

…Úsměvy budí krásu,
Krása budí polibky,
Polibky budí lásku,
Láska budí touhu,
Touha budí Venuši,
Venuše budí děti
A děti budí úsměvy…

Tobě, nedostižná Safíro

Na rtu vysychlo mi tolik vět co jsem ti chtěl povědět, Safíro,
tvé klokotavé kadeře bičují mé líce
a pupeny tvé něhy raší mi pod kůží,
kéž bych mohl pohlédnout do tvých očí,
tak jako jsem pohlédl do tvé duše, Safíro,
vílo mého neklidu,
tvůrkyně mých tužeb,
podstato našich vibrací,
snad jednou společně procitneme v jedinou myšlenku, Safíro.

© 2023 Lukáš Meisel. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!